Mikuláš

"A pijdou někdy zase na návštěvu?" ptala se Koblížka, sotva se za čertem, Mikulášem a andělem zavřely dveře. Nějak se nám to letos zvrtlo.

"To víš, že zase přijdou."
"Hlavně stlejda čelt aby zase pišel. Byl legašní."
Koblížek podotkl něco ve smyslu, že čert byl "fakt hustej" a andělka byla "pěkná kost."

Objednali jsme si osvědčenou trojici dospěláků (nemám moc ráda, když za Mikuláše přijde dvanáctiletý kluk a čerta mu dělá mladší brácha) a úderem půl šesté se ozvalo bušení na dveře. "To jsou oni!" dělala jsem ustrašenou. "Děti, Mikuláš přišel!" Děti se schovávaly za skříňkou a trénovaly nasazování nejroztomilejších úsměvů.

"Blblblblblbl, kdo to tady zlobil?" ptal se čert velmi hlasitě a jeho řetěz chrastil jak zběsilý. "Počkej, čerte, tady byly určitě samé hodné děti," uklidňoval čerta Mikuláš pan Boháček, táta naší sousedky. "Poškej, poškej, šelte, tady jsou samé hodné děti. Já jsem hodná, Koblížek je taky hodnej, jenom Makétku si vemte, fult žve!" Koblížka se opravdu nestyděla. "Šelte, umíš domino? Zahajem si?" Naše batole pochopilo systém domina a neustále vyžaduje, aby ho s ním někdo hrálo. "Mám domino s Ketkem!" vytahovala Koblížka trumfy z rukávu. "Což o to, já radši hraju karty, ale domino taky umím!"

To už Koblížka začala vysypávat kostky domina na stolek v obýváku. Čert se usadil na křeslo a dobrou půlhodinu jsme o nich neslyšeli. Anděl s Mikulášem zatím pili v kuchyni kafe. "Čerte, jdeš už?" čas od času zavolal Mikuláš do pokoje. "Počkej, potřebuju ještě umístit zajíce a ježka!" Za chvíli přiběhla Koblížka. "Tejda šelt už nechce hlát!" "Neboj, strejda čert zase přijde a zahraje si s tebou," smála se slečna andělová a rozdávala dárky. Děti se na ně vrhly a Mikuláše s čertem a andělem si nevšímaly.

Musím dodat, že čert odcházel velmi nenápadně. Asi ho přece jen baví víc karty než domino :)