Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach ostravski: nevidím do toho, jak Tvoje kamarádka vychovává děti a tak budu prachsprostě spekulovat, ale řekl bych, že ten mladší je ať už vědomě, či nevědomky preferován a ten starší si tímto svým způsobem říká o máminu pozornost. Děti velmi dobře vycítí, jaký vztah k nim máme.
Kamarádka by si měla každý večer sednout a poznačit si, co se kterým klučinou dělala a jak dlouho, kolik času věnovala každému z nich a kolik oběma najednou. A jestli vůbec nějaký. Po měsící to vyhodnotit. Nejspíš se nebude stačit divit, co se o sobě dozví.
Všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu.