Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Hm, tak to je hustý Taky si myslím, že je to tak nějak 50 na 50 (jakože geny a výchova/prostředí), ale i tak člověk nikdy neví. Celkem začínám chápat, proč jsou občas rodiče pyšní na své dospělé děti, které žijí tak nějak obyčejně/nudně/normálně.