Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

modry*: osobně jsem si dřív vždycky myslel, že povaha je dáná 99% výchovou a 1% genů. Bylo mi to vyvráceno, že je to téměř přesně naopak. Tak nevím.

Ale pokud si podsouvá, že staršího nemá ráda, kdežto mladší se jí opravdu povedl (souhra s tím, že svého otce už nezažil je zavádějící) bude to jen horší a horší. Starší si opravdu může bitím oblíbeného mazlíka kompenzovat nedostatek pozornosti své mámy i její přízně. Snažil bych se oprostit od předsudků, že ten starší je celý táta a naopak se jej snažil výchovou odvést na obrácenou stranu - když ví v čem byl jeho táta špatný, ví nač se zaměřit. Pokud byl to byl hrubián, je tedy na snadě naučit ho mít lidi rád a být vstřícný, i když jsou něktěří krutí a hloupí - ty by měl umět přehlížet.

To se mi to kecá, když jsem ještě nikoho nevychovával, co?