Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team: Vyrůstal jsem bez otce (nezmizel, ale dodnes nefunguje), jsem nejstarší z mé generace v rodině a mamka mi občas naznačila, že se chovám jako otec, tak si to porovnávám s vlastní zkušeností. Popisovaná situace je tristní, ale jsem neuvěřitelný optimista (nicméně připraven na nejhorší) a viděl bych to jako přechodnou fázi. Jistě postačí nějaká příhoda, kdy se starší syn zachová přesně opačně než etalon (otec), maminka si toho všimne, vyhrknou jí slzy do očí a na tuhle noční můru zapomene. Vzpomínám si, že snad každého jsem chvilku za něco neměl rád, přijde mi to přirozené.

Líbí se mi shrnutí pánů Valacha a Jarmika, již si nevzpomenu na jméno onoho sovětského vědce, ale na sílu výchovy resp. prostředí věřím, byť jsou potvrzeny neoptimistické výjimky.

Dodávám, že nejsem humanitně vzdělán, jsem čistý technokrat, celý život mne obklopují ženy, proto je můj názor jistě odkloněn mimo hlavní proud.