Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

bublina*: Souhlasím, je to hrozně těžká situace. A může se dál projevit na komunikaci matka - syn do daleké budoucnosti. Jedna věc je, že mladej leze do puberty, což je těžké vždy, i v kompletní rodině s mužským vzorem. Ale asi bych viděla řešení v tom povídat, povídat, povídat. Mluvit s ním o tom, co bylo tak špatného na tátovi, ale pravdivě. Jak je strašné, když muž vztáhne ruku na ženu. On sám třeba časem nebude chtít být jako otec a mámu začne jakoby chránit. Je to ještě malej kluk a teprve hledá cestu. A nenávistí a opovržením ji ještě nikdo nenašel. Tu správnou teda.