Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

chachina: Uf, tak to tedy taky nevím, co na tohle říct. Jsou chvíle, kdy mám dětí plné zuby, to ano, ale až takhle? Radši ani nedomýšlím, co bych dělala, kdyby se třeba syn choval hrubě k sestře...
Ale taky, když si myslí, že nekoukám, už jsem ho i přištihla, jak na mě za zády vyplazuje jazyk a dělá jiné neslušné posunky Ale to je asi normální.