Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach*: I když se snažíš vykreslit pána jako nechutně slizce odporného nic to nemění na tom, že dotyčný není charita a zaopatřovací ústav pro začínající málo schopné redaktorky. Slzy dívek nejsou měna, kterou lze zaplatit daně. Nějak mi té dotyčné vůbec ani trochu není líto - se mnou se taky nikdo nemazlí.
Život prostě není spravedlivý, a co má být? S tím se musí počítat.