bublina*: Tak tě vítám. Prožíváš si peklo, bude to ještě hodně těžké. Stejný příběh, jak přes kopírák, se stal teď mojí kamarádce. Ještě to dobíhá. Co je to s těmi chlapi na jaře ve středním věku ? (počítáno od 30 výš). Proto se tvářím, že spoustě věcí nerozumím, neumím, nezvládnu. Ne, sebevědomí do toho nepočítejme. Že ho potřebuju i jinak, než jako pokladničku. Třeba to je blbost, třeba i na mě dojde. Třeba je jedno, jak se chováš, co děláš, jak vypadáš, prostě najednou projde okolo nějaká Ivetka a je vymalováno. LÁSKA JE LÁSKA. A až ON přestane myslet jen TÍM, zjistí, co za sebou nechal nešťastných lidí. I tu Ivetku. Nikdy už to nebude jako dřív, přesto to může fungovat, možná i lépe. Po čase. Přecházíte do dalšího levelu, vyššího. I já mám za sebou takové "DIVNOOBDOBÍ". Trvalo asi 2 roky, jestli v tom byla nějaká Ivetka, nevím, ale bylo v tom jeho řešení problémů alkoholem. Už je to asi deset let, ustáli jsme to, přešli období vzájemné nenávisti a dostali se znovu k normálu až zamilovanosti. Byly tu děti. Teď jsou dospělé a z domu a já mám čím dál větší strach, aby se někde neobjevila nějaká Ivetka, která mu bude dokazovat, že je přece ještě chlap.