Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jarmik: K tomu se nedá říct nic, než že přeju pevné nervy. Je to náhoda, že v týdnu jsem náhodou v noci v TV koukal na nějaký úžasný dánský film v podstatě o stejné situaci a druhý den jsme doma o těch druhých mízách mluvili.

Bez ohledu na vaší situaci, o níž skutečně nic neříkám, tak obecně mi ty druhý chlapský mízy připadají tak strašně TRAPNÝ. Jedině snad ještě, když už jsou děti odrostlé a je to hodně zámožnej chlápek, kterej zajistí i tu první domácnost.

Ale odstěhovat se od vlastních malých dětí a pořizovat si někde nějaký jiný, to nepochopim, na to bych neměl. Já sem měkota, já bulim hned, i když si jen vzpomenu, že je třeba Jáša sám ve školce...