Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

contritus: Neustále jsem věřila v něco jiného - noční můra, nebo tak... Bude litovat, jestli už náhodou nelituje, ale neví, kudy kam. Kobliho, přeju pevné nervy, čistou mysl. Zatím jsi to, dle mého, zvládla skvěle.