Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

anuska: Je mi to líto, Kobliho, za tebe i za děti, to sis snad nezasloužila. Přeju hodně odvahy a pevných nervů. Kobliha pomlouvat nebudu, ale je to od něj hnusné. Nezáviděníhodná situace. S přítelem chodím od mých 15ti let, a po osmiletém vztahu se začínám bát, aby nás to taky jednou nepotkalo, asi bych nedokázala být tak statečná, jako Vy, jste úžasná!