Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

davidhavel: Tak tenhle důvod mě teda rozhodně nenapdal... Je to opravdu dojemný a silný životní příběh - etapa. Když jsem to začal číst, říkal jsem si "takových ubohých anonymů chodívá" a "pokud je to dobrá známá, tak by se podepsala" atd, ale jak tak koukám... moje přítelkyně je zdravotní sestra, zatím studující. Žádné sklony k nevěře nemá, ale stejně, těch "nočních" směn ve špitále se také bojím. Každopádně Tvůj manžel je fakt... já nevím. Nedokáži si představit v klidu otevřít lahvinku, buráky a začít tohle vyprávět.. Bože... nemám slov, ač se neznáme, je mi to líto, ale to Ti nepomůže... jen vím, že jsi si tohle nezasloužila