Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

cestovatelka*: Pořád jsem čekala, že za těmi tečkami bude následovat něco jako "Tak, to byl úryvek z povídky, kterou píšu pro jeden časopis"... A nic. Vůbec nevím, co napsat. Jak si moc beru problémy jiných lidí, tak se mi z tohohle chce až brečet. A z následných komentářů taky. Asi vůbec nechápu vztahy. Muže. Vždyť to je ubohý, mladičká, roztomiloučká, nešikovňoučká, narodili jsme se pro sebe... A podle mě to i Tvému manželovi zákonitě musí dojít. Kobliho, hodně síly, zvládla jsi to obdivuhodně! Já bych ho asi vzala tou lahví vína přes hlavu.