Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Já tě naprosto chápu, že to píšeš veřejně... no... i když... tak poloveřejně Ventilace je v tomto případě nutná. Já doma hned mužíčkovi oznámila, že pokud by měl někdy pocit, že to všechno zvládám a nepotřebuju ho, tak ať na to rychle kouká zapomenout, protože to nikdy nebude pravda.
Jo a ještě k tomu "s tebou je to všechno takový složitý... ivetka nic neřeší"... opět jedno z klasických klišé, ovšem pokud si pan K. myslí, že to tak bude navěky, tak bych poradila se opravdu rychle probudit. Slečna doposud nic řešit nemusela, to je logický, ale začne řešit velmi záhy, protože v životě s dětmi to tak prostě je. I na ty veselé, šťastné, bezstarostné a věčně dobře naladěné jednou dojde.