Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

athena: Hmm, to je fakt smutné. Asi toho máme hodně společného Kobliho, přesně tohle jsem zažila hned několikrát - s jediným rozdílem, že při rozchodu s manželem šlo "jen" o naše jedno dítě. Svou Jarmilku si tenkrát exmanžel vzal hned po rozvodu, ale už je s ní taky rozvedený - kvůli Irence. Takže náš Ondra teď má dvě nevlastní sestřičky a každé z těchto tří dětí má jinou mámu... A u mně se to potom (už bez dalších dětí naštěstí) opakovalo znovu a znovu - a zdá se, že věk "Ivetek" se neustále snižoval, nebo aspoň věkový rozdíl mezi Ivetkami a mými bývalými určitě. No a světe div se, vysvětlení bylo pokaždé stejné - a úplně shodné s vysvětlením Kobliha. Já prý ochranu nepotřebuju, protože jsem silná a soběstačná, ale ta naivní... to je úplně něco jiného... ta potřebuje ochranu, protože by to jinak absolutně nezvládla... No, a pak se mi někdo může divit, že bydlím raději s kocourem, než s chlapem... )