Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team: Na článek mne upozornila žena a musel jsem si nejdříve otevřít lahváče....

To je silný téma, nemít v sobě dvanáctku, tak asi jen přejdu přečtením, ale - díky mému "obětavému otci" po světě chodí docela dost lidí s podobnou DNA a nevyrůstali jsme v jedné domácnosti. Zkrátka můj otec mi nevědomky vštípil etalon, co nechci (tj. aby moji potomci vyrůstali bez otce).
Na druhou stranu jedna z mých největších obav je souboj racionálního přístupu a hormonálního poblouznění, nevěřím, že vždy lze udržet kontrolu. I tento případ je dokladem, že hlava kluka občas vypne.

Nicméně tento článek je pro mne velmi cenný a sdělení této zkušenosti jistě pomůže někomu v orientaci, když bude jednou tápat. Kdo ví, třeba to bude někdo blízký, byť v tuhle chvíli nemám mezi přáteli žádný podobný případ a to jsme již skoro všichni "přežili" Ježíše.

Držím rodině palce.