Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

klára: Taky jsem si myslela, ze tam pak bude, že Tě vytrhl ze změti myšlenek a chtěl Ti říci, že se našel, že bude plastický chirurg a že vyhrál konkurz na stáž do zahraničí a proto o tom s tebou tak vážně začla mluvit.

Pak mě napadlo, že jsi se opila a blouznila.

Ženský dokážou oblouznit, jenže nelze to na chlapy hrát dlouhodobě, pak i Ivetka bude mít chyby a něčím mu poleze na nervy.No ale co NECHAPU je že jako doktor asi ví jak se dělaj/nedělaj děti, jak mohl na tu Ivetčinu pastičku skočit?!? Co to je za lidi, co mají naše životy v rukou, když kazí životy ostatních?

Jinak Kobliho, moc napínavý příběh, co se literární tvorby týče, co se života týče, každého to někdy potká, někdo se dozví, jiný ne.Rozhodně v tom nejsi sama.A nejsou to jen doktoři a sestřičk, jsou to manageři a jejich asistentky, profesoři a žákyně, prostě se to tu na tom světě nějak divně zařídilo.