Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

am: Kobliho, tobě držím pěstičky, ať je to u vás už jen a jen v pohodě. A slečně se trošku divím, takhle "žebrat" o chlapa a ještě ne u něj... A to, že brečíš až cestou domů, to před tebou smekám, já bych se nejspíš sesypala už tam...