Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Kobliho, no to sis snad musela vymyslet! To přece není možný! :-O Na to nemají ani telenovely! To jsou fakt paradoxy... když člověk vidí ty kraviny v TV, tak si říká, kdo to mohl vymyslet, ale on nikdo ani nic vymýšlet nemusel, ono se to fakt děje. Tohle je teda ale mega-absurdní.
A co se týče svobodných matek... zrovna včera jsem klikla na idnes na nějaký blog slečny, která už předem vykřikovala něco ve stylu, že chce být svobodná matka, že jsou chlapi na nic a nebude se s něma nebude otravovat, odjede někam do zahraničí, tam se nechá oplodnit a bude. No, když mi bylo tak dvacet, možná jsem si myslela něco podobnýho, ale teď vím, že je to totální kravina a já bych to teda bez chlapa (mýho) nezvládala.
No každopádně Ti moc držím pěsti, netuším, jak bych něco takovýho řešila, uff.