Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

newold®blbne.cz: Podivínů je kolem nás víc, než si myslíme. Jen o nich prostě "naštěstí" nevíme. V dobách, kdy jsem pracovala na úřadě, si mě často vyzvedla policie nebo řidič sanitky, abych s nimi jela tam a tam a viděla to a to. Osada Havranů čítá nějakých 666 obyvatel a podivínů, kteří křičí na lidi, hledají poklad, nevycházejí z domu, mají zatemněná okna, "schraňují" odpadky přímo u postele je tu asi 6 - tedy, o kterých vím. Jednou jsem musela jít s policií a doktorkou do domu jednoho pána, který roky z domu nevycházel. Zatemněná okna, takže si oči nejdříve musely přivyknout na tmu, abychom se nepřerazili. Na zemi jsme zakopávali o předměty tvrdé, ostré, občas šlápli naopak do čehosi měkkého . Příšerný zápach. A do toho všeho jsme museli poslouchat křik onoho pána, který ležel s otevřenou zlomeninou, že jakmile se přiblížíme, zastřelí nás. ... Kdo nezažil, neuvěří.