Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Musím přiznat, že mě docela pobavil začátek ("neznám psychicky nemocného člověka nepočítaje fobie a deprese" ) - ale hádám, že jsi asi měla na mysli nikoho, kdo by je měl opravdu. Pokračování už tak veselé nebylo... chudák Koblížek. Při podobných historkách vždycky lituju, že jsem se nevěnovala psychiatrii.