Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Kupodivu to vzal docela v pohodě. Sice brečel v čekárně, protože není zvyklý, aby mu chlap jak hora řval do obličeje z bezprostřední vzdálenosti. Ale pak jsme šli na zmrzlinu a on se mě ptal, co to bylo za člověka. Tak jsem mu říkala, že existují různí lidé a že nikdy nevíme, jaké má kdo potíže a kdo je třeba nemocný. Trochu se mi to hodilo do krámu, protože Koblížek je strašně důvěřivý a věří úplně každému. Tak (ač ten pán třeba vůbec zlý nebyl) jsem s jeho pomocí udělila lekci "rodinné výchovy".
Myslím, že ho to neovlivní, a když, tak jen krátkodobě. Naštěstí se vlastně nic nestalo.