Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: No, já nevím. Tu mám spojenou s takovou tou televizní reklamou, jak jsou všichni usměvaví, v bílém oblečení, všude slunce, čerstvé květiny, moderní nábytek, krásné a vzorné děti, manžel jak ze žurnálu (a manželka taky), v papírové tašce vykukující pórek

U nás: Margareta brečí, Koblížka tu lítá v pyžamu, Koblížek hledá učebnici prvouky (jedou až odpoledne), Koblih v práci, všude zmatek, ve váze šišky a tráva, pórek ani náhodou, nábytek pokreslený od pastelek, já tu sedím v noční košili a až odejde Koblížek, jdu hodit sprchu a nějakou tu ranní hygienu

Rozdíly jsou patrné