Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Merile, chápu Tvůj komentář.

Jako dospělá bych smíchy nepadala. Jako dospělá kroutím hlavou nad tím, jak můžou rodiče dát sedmiletému klukovi na školní výlet noční košili (určitě byla značková, Ládík chodí jedině ve značkovém, když už jsme u těch "socek" - ale sedmileté děti - aspoň tady u nás - značky vůbec nerozlišují - hlavně aby na tričku byl obrázek, a je jedno, jestli triko stálo 39 Kč nebo 930 Kč se značkou - to přichází spíš později).
Jako dítě bych se asi smála. Děti jsou kruté a ve druhé třídě se smějí i jiným věcem. Myslím, že to nemyslí zle - prostě jim přijde k smíchu, že má kluk holčičí oblečení - nic jiného bych v tom nehledala.