Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

paul: zajímavě napsané... děti berou některé věci vážněji než si myslíme a pak z toho mají těžkou hlavu, protože se nesvěří...
sám jsem byl vychován tak, že jsem rasy nerozlišoval... v šestnácti mi jedna holka ukázala na kluka "támhle ten kluk je žid.." a já na to : "a co má být"...
lidi by měli posuzovat jen podle srdce, ale bohužel...