Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lentilka.sblog: Jo, jo, názory se tříbí zkušenostmi. Moje slečna v září nastoupila do první třídy, mají tam dvě romské děti. Na začátku roku chodila a říkala: "Máme tam dvě takový tmavý děti, s nikým se moc nebavěj.". Dneska říká: "Máme ve třídě dva cikány a nikdo se s nima moc nebaví.". Ptala jsem jí, jestli ona se s nima baví, prý taky moc ne, protože by se s ní pak nebavili ostatní. Na to už jsem jí nic neřekla, protože vím, co to je být outsider vyřazenej kolektivem... A chápu, že chce zapadnout do většiny.