Včera odpoledne přijel na návštěvu. Na kole. "Teto, musím ti něco říct." Nebylo to poprvé, mám s ním hezký vztah a vzájemně si říkáme spoustu věcí. Všimla jsem si, že má odřené ruce a bouli na hlavě.
"Co se ti stalo?" Ptala jsem se.
"Popral jsem se s Ondrou."
"Odkdy se pereš se svým nejlepším kamarádem?"
"Já ti to snad ani nemůžu říct."
"Tak jestli nechceš, tak mi to neříkej".
"Ale to víš, že ti to řeknu. A víš co je nejhorší? Že Dominika byla při něm. Chápeš to? Při NĚM!"
Že náš teenager Dominiku miluje, neřekl nahlas ani mně. Ale není to tak těžké vysledovat...
"Víš, co o mně Ondra říká?"
"No to nevím. Vždyť jste spolu pořád, tak snad ne nic tak zlého."
"No právě, proto jsme se porvali. Říkal, že mám dítě s Natálií. Chápeš to? S NATÁÁLIÍÍÍ! Natálie je snad ta nejpříšernější holka! Jak ho to mohlo napadnout?"
Kousla jsem se do dásně, abych se nesmála nahlas. A vzpomněla jsem si, jak to bylo fajn, když jsem řešila tyhle problémy. Doufám, že se všechno vyřeší a další boule a modřiny nebudou... i když - hezky se na to vzpomíná :)