Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

klára: A ono to nešlo, dát si pauzu?Není tedy psaní už forma závislosti?

kobliha: Moje psaní je obživa, bohužel ne vždycky zábava. Ale smlouvy jsou neúprosné a počty normostran pevně dané S pauzami se moc nepočítá

---
kobliha.pise.cz

lvice: 1) Chci mit taky psani jako obzivu!
2) Pravda, pravda. Neni nad to chodit do prace.
3) Koblizek ma teda pekne stesti na takoveho anglicky mluviciho kamarada.

---
lvice.pise.cz

hospodynka: 3) Kobližkovi nepokrytě závidím, také chci anglicky mluvícího kamaráda

---
hospodynka.pise.cz

kobliha: Je to výhoda, přiznávám.

---
kobliha.pise.cz

klára: A já chci mít psaní jako obzživu

modry*: někteří naši sousedé přešli na výpomoc v domácnosti. Jednou týdně přijede paní v Audině a za 3-4 hodiny od nich odjíždí. Za ní je uklizený dům, vyžehleno atd. Jsou hrdí na to, že k ni jezdí v Audině - aby je sousedi nepomluvili, že jí platí málo!

kobliha:

---
kobliha.pise.cz