Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

contritus: Kobliho, co Ti povzbudivého napsat? Nevím. Snad jen: ,,Vydržať!"
Vlásky zas dorostou, neboj. Vidím to u svého synovce. Od malinkatého mala bojuje s touto nemocí. A vlasů má, že by mohl rozdávat.
Ten blog jsem zaregistrovala na hlavní stránce píše.cz a hned jukla.
Moc se mi líbí ten ilustrační obrázek. Obdivuji lidi, co si najdou svůj styl malování.
A obdivuji i Tebe a držím palečky. A posílám , které u nás dnes tak nádherně svítilo.