Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Koukám, že jsem se svým schováváním žákovské za skříň (jako že zrovna učitelka zapisuje - to aby byl klidný víkend a poznámky jsem tasila až v pondělí ) byla vyložený žabař. Zmizík by mě nenapadl. Či spíše by mě nenapadlo, že by si toho nikdo nevšiml
A chabě ovládaný vír událostí... ono jde v něm s dětmi nebýt?