Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

nena: Dnes už nejezdím, ale jezdila jsem také hodně jenže časy se změnily, hodně mladých jezdí hrozně, dobře si to napsala. Jednou jsme šly, byly jsme tři, Já, Slávka a Alča, míjelo nás také bílé auto zřejmě se mu zdálo, že jsme se rychle neuskočily do příkopu a najelo na nás, Alču vzalo zrcátkem tak, že se o její ruku rozbilo, ještě že měla silnou bundu a odnesla to jen ošklivou modřinou a on? - Vynadal nám, že kvůli nám má dva tisíce v hajzlu!