Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jandy: Hrůza, takoví rodiče jsou svým způsobem legálními dětskými tyrany. Jen pro informaci, u nás se to praktikovalo tak, že se našemu mláďátku nechala volná ruka ve výběru zálib. Chtěl zkusit judo, zkusil, vydržel sotva půl roku a šel od toho, pak to byl rok a půl florbal a nakonec ve 13 letech fotbal, který si zamiloval natolik, že mu věnoval celou pubertu a kope dodnes (25let), dokonce dost vysoko, za áčko jistého města. Díky sportu jsme se vyhnuly nástrahám jako je chlast, drogy a cigarety. Hurááá!!!