Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

furie®blbne.cz: Mně rodiče nabízeli a když jsem souhlasila, tak jsem tam chodila. Vlastně nikdy si snad neplnili své sny tím, že by mě do něčeho nutili.
Dneska (středa) jsem tu větu už jednou použila a při čtení mě napadla znovu: Cesta do pekel je vždy dlážděna dobrými úmysly. Možná se to tak moc nehodí, ale...