Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

erika: Myslím, že tak trochu rozumím, Tvé vnitřní radosti v očekávání Vánoc. Já se letos také těším, jen po delší době cítím, že tentokrát mé Těšení vychází z větší hloubky.. Užívám si pocit sounáležitosti a harmonie, neřeším, že dárků bude míň, dlouhé fronty míjím, kochám se pohledem na zasněžené stromy, místo televize nám doma hraje hudba a minulý víkend jsme s malou vyhlásily za "pyžamový". Pár věcí jsem pustila, ať jsi jdou svojí vlastní cestou s vírou, že vše už bude jen dobré. I Tobě, milá Kobliho, přeji vše dobré, hodně síly a vůle a ať každý den najdeš důvod proč se na své cestě radovat a smát, i když to někdy může být hodně těžké..