Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

contritus: Moc pěkné, Kobliho.

---
contritus.pise.cz

eithne: Taky jsem byla přes Vánoce na návštěvě, za dědou, v nemocnici. Byl s ním na pokoji starý pán, zjevně mimo, působil opile, zfetovaně, bylo mi z něj trapně. Až se skoro stydím si to přiznat, ale kvůli němu jsem se snažila celou návštěvu co nejvíc zkrátit, bylo mi tam dusno, sípal a něco blekotal, nebylo mu rozumět...
No a potom jsem se dozvěděla, že den poté umřel.
Jak říkám, stydím se.

Tvůj článek mi teď byl skoro až pohlazením na duši, děkuji

---
eithne.pise.cz

sargo: Tak to se teta má, že vás má

---
sargo.pise.cz

chachina: Až mi slza ukápla..

---
vilimci.pismenkuje.cz

keigi: Milé, něžné a sváteční jako právě z oleje vytažená a mračnem cukru obalená kobliha ...

Přemýšlel jsem, kam to napsat - a jelikož a protože se stejně všichni sejdete tady, tak:

VŠEM PŘEJI HEZKÝ NOVÝ ROK A OD ZIMY DO ZIMY SPOUSTU KLIDU, NERVY V LIHU A NOHY V TEPLE!

---
keigi.pise.cz

contritus: Keigi, jsem ráda, že Tě "vidím" alespoň zde.

---
contritus.pise.cz

kobliha: Keigi, chlape zlatá, tak ráda Tě vidím!!!

Doufám, že se máš dobře, jsi v pořádku a užíváš života. Přeju Ti, ať se máš tom novém roce fajn. A sobě přeju, aby na mě víc blikala čtečka Tvého blogu

Hezký den!

---
kobliha.pise.cz

aailyyn*: Se spolužačkama jsem v rámci jednoho takovýho, no nazvěme to \"projekt\", měla možnost se jedno dopoledne pohybovat v domově důchodců. Bylo to hodně poučný a kdybychom ten den strávily tehdy jako obvykle v lavici, nedalo by to mně osobně ani desetinu.