Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

inenaso: Hezké, moc hezké! Suhlasíém s tebou, jeden mi taky pořád říkal taková ta slůvka co holky rády poslouchají, a všechno okolo, jenže potom jsem ho našla klečet před jinou, od té doby nemám ráda řečičky, kytičky, svíčičky, - a přiznávám se, když za mnou chodil Pepa a nosil v kapse hořkou čokoládu, to bylo to pravé ořechové! Kytičky si pěstuju na zahradě, svíčku zapaluji každý večer Pepovi, aby věděl,že na něj stále myslím.(On totiž šel napřed, aby okoukl ten jiný svět tam za tou řekou smrti)