Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

smutná: Nasazoval mi třešňové náušnice, trhal sedmikrásky, oslovoval mě něžnými jmény a psal básničky. Dnes se se mnou rozešel.
Mám romantiku ráda, jeho jsem milovala. On mě očividně přestal...
(omlouvám se za citový výlev a anonymitu, ale je mi příliš teskno na to, abych se svou bolestí mohla být sama)