Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lentilka®sdeluje.cz: Mám to úplně stejně. Když mi bylo šestnáct - sedmnáct, hltala jsem Harlequiny a jiné červené knihovny po tunách. Teď, když jsem četla tvoje povídání, živě jsem si představila ten salónek. A rozesmála jsem se nahlas. Pak jsem se dočetla, že ty také. Jen mě napadlo - neurazil se Karel? On to asi myslel dobře...