Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

tales: Jo partneři našich dětiček ... náš mladší 5 let chodil s dívkou, už i u nás bydlela, adoptovali jsme jí... a najednou konec! Bylo mi jako když mi useknou ruku. Hodně dlouho jsme brečela, když jsem jí potkala ve městě. Je to dva roky už nebrečím, ale mrzí to hodně... a co s tím nadělám???