Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

inenaso: Samozřejmě vzpomínkami a zvláštní na tom bylo, že i dnes je mi tak tesklivě smutno, ale slzy už se nekonaly. sice při vzpomínce bolí stejně, ale už cítí víc pokoru a lásku.