Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team: Dušičky byla vzácná možnost jak se kdysi projet v autě, pro mne, kluka s řidičákem z rodiny bez auta. Jezdil jsem s dědou na hroby jeho předků, s dědou, co mne naučil jezdit v autě. Pak jsem ho vozil svým autem.
Před šesti lety zemřel, jezdím na hrob jeho předků, kdykoli mohu na jeho hrob a brečím. I po těch letech. A jsem za to rád.