Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Anuško, díky moc. Snažím se, seč mi síly stačí. Snad bude líp.

Lentilko, díky! Jo, dějou se věci. Koblih si bere zcela novou slečnu. Nechci o tom psát, ale je to příběh na román. Jo, chlapi a jejich druhé, třetí (páté, osmé) mízy

Jarmiku, díky! Jaká legenda - na to jsou jiní

Mi-lado, díky moc!

Wlčice, děkuju! Ten odkaz vypadá zajímavě, musím to prozkoumat. Mám pocit, že jako kavárenský povaleč jsem fakt dobrá!

Díky Vám všem za milé komentáře, potěšily mě moc.