Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Jarmiku, přesně tenhle problém jsem řešila zhruba před dvěma lety. Ale od té doby se to tak změnilo... až později jsem zjistila, že největší změna nastala ve mně. Začala jsem se totiž bavit s lidmi z blízkého okolí - vylezla jsem ze své ulity, povídala jsem si s maminkami, s prodavačkami, kadeřnicemi, popeláři, ... a z těch stovek lidí jsem našla několik nových přátel. A jsem za ně moc ráda, i když někdy brblám