Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

klara*: Pro me je zajímavé to, že jako Husákovo dítě jsem měla stejnou zábavu jako Klausovo dítě. Po dešti jsme na chalupě posbírali šneky, a připravili jim na zídce závodní dráhu. Šneci závodili jako o život
Později jsme jim psali na boudičky závodnická čísla, obyčejnou tužkou, přesto jsme občas i po týdnu našli naše závodníky v okolí chalupy.