Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

eithne: Iglů jsem si postavila jednou, to už je hodně dávno... a přespala jsem v něm (Tedy, strávila noc. On ten spacák za moc nestál a byla mi strašlivá zima. Ale za to, že můžu tvrdit, že jsem spala v iglů, mi to stálo )
Sněhuláky jsem naposledy postavila včera, dva, na parapetu okna pátého patra. Pořádné velké... už nevím.

Hrabání sněhu jsem si o víkendu užila přespříliš. Bolela mě jenom záda, ale zato mě bolela víc než po třech týdnech v Norsku s dvacetikilovým báglem denodenně na zádech.

A k posledním třem otázkám - sedím doma! Až na to hrabání sněhu u babičky, kam to je sotva kilometr a chodím tam pěšky, sedím u skript, učím se, píšu seminárku, učím se... a učím se. Měla jsem roupy jet dneska do školy podél Vltavy na běžkách, ale nakonec jsem to kvůli nedokončené seminárce nestihla. Škoda