Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach*: Tak já budu první, kdo se učitelky a potažmo řiditele zastane. Mají pravdu minimálně v tom, že děti přivyklé tomu, že život není spravedlivý, budou odolnější a že "tvrdý k sobě, brutální k ostatním" přináší ve svém důsledku pozitivní výsledky.
No a teď vážně - víme houby o tom, co se VE SKUTEČNOSTI dělo a ví o tom totéž i Koblížka. Dobře, tak Kobliha, uvědomuji si, že zdrobnělina je obsazena její dcerou. Má to (Kobliha) zprostředkované a to dokonce UČITELKOU (ježíšmarjá - jednu mám v rodině, vím co jsou to za stvoření), takže kdo ví, co se vlastně stalo? Problém bude hlubší, dítě je IMHO vychováváno matkou jako nedotknutelné a hle, zjistilo, že tomu je v životě jinak. Srazilo se s realitou a nevydrželo. IMHO je chyba ve výchově, leč nikoli v té ve škole. Ale mohu se mýlit.
Ovšem v každém případě platí, že pokud bude dítě naučeno před každým náznakem problému utéci, stráví na útěku celý život.
BTW už mají jasno, na kterou školu utečou dál, když se i tam na ně někdo bude škaredě dívat?
Tolik trochu jiný pohled na totéž na základě stejně ZPROSTŘEDKOVANÝCH informací jako jsou ty co dostala Kobliha - co říkáte? Nelíbí se, že ne???
-
Nekamenujte proroky,
neb pěvci jsou jak ptáci,
kdo po nich hodil kamenem,
k těm víc se nenavrací...