Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

rejcka: Musím se- po zvážení- přiklonit na stranu Valacha. Možná je to ovlivněno tím, že jsem také učitelka a určitě tím, že neznám podrobnosti. Nejsem příznivcem stresovaných dětí a snažím se je nestresovat. Nicméně druhá strana mince je, že stačí jen trvat na nějakých požadavcích a zásadách, trochu se zamračit a už je zle. A to není dobré pro budoucnost. Utíkat ( nebo alespoň hned utíkat) se nemá, děti si to ponesou do života a v dospělosti za ně nikdo nic nevyřeší. Zvracet před výukou by mi teda dítě nemuselo, ale zase děti jsou výborní herci a dobře vědí,co na koho platí. Tolik můj názor, nicméně přeji,aby se Kačce v nové škole líbilo.