Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hospodynka: Jéé, to znám z první třídy naší Anič. U té její pančelky byl problém v tom, že předtím učila na škole plné cigánů, takže místo výuky jen řvala po dětech, aby udržela ve třídě kázeň a dětičky pak nic neuměly - co jsem Aničku nenaučila doma, to nevěděla. Ve druhé třídě dostala paní učitelku, které by měli pomník postavit, je trpělivá a umí učit. Známkuje sice přísně, ale má to smysl. A neřve po dětech.