Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jirka*: Sníh mám rád, když se na něj dívám z tepla. Může být krásný, ale i nepříjemný, třeba na silnici. Byl jsem před lety na Šumavě, bylo tam asi 1,5 m sněhu, všude závěje a z oken výhled na nejbližší rampouch. Bylo to pohádkově krásné. Ale byly tam také zaváté cesty a množstvím sněhu zlámané větve stromů a přetrhané elektrické vedení.